Veselka

Před jakýmkoli představením se snažím nečíst žádné recenze, aby můj styl byl pořád takový čirý a vybroušený (TADY JE JEDINÉ MÍSTO PRO SMÍCH) a hlavně aby názor byl z mojí hlavy. O Veselce Mahenovy činohry Národního divadla Brno jsem věděla všehovšudy jenom to, že se jedná o hru z Polska a že by měla být jakousi historickou katarzí. Inu řekla jsem si, že si alespoň rozšířím obzory. To se teda rozšířily. Jako prase. Žebříček průserů sezóny se zase celý posunul. V čem to tkvělo tentokrát?

     Představte si hordu Japonců, kterým veršovaně (a verš rozhodně nebyl ABAB, vůbec nešel hercům z huby), v jinotajích přednášíte skrze svatbu historii Českého národního obrození.  Přesně tak jsem se cítila já. Ve hře hráli snad všichni herci divadla a ti se mi opravdu snažili něco sdělit, ale já jsem se nechytala. Navíc, jako hudební doprovod byly hlavně dechy v čele se SAXOFONEM, což mně teda dost rozhýbalo chlopničky. Ale to je problém mezi saxofony a mnou. Ale stejně, vůbec jsem nechápala, co tam dělaly. Do prostředí vesnické veselice měly hrát housle a cimbál a basa a COKOLI. Přišlo mi prostě, že v divadle se někdo rozhodl, že všechno, co by divák čekal nějak změníme, aby to jakože byla avantgarda.

Zdroj: web NDB dostupné online na: http://www.ndbrno.cz/cinohra/veselka?idp=12721

     Přitom kostýmy a scéna vypadaly tak slibně. Scéna evokující sice svatbu ale s prvky tělocvičny mi přišla super. Určitě jste už někdy takovouto svatbu zažili a i když jste se zprvu tvářili, že teda jako znáte lepší prostředí, pak jste byli první, kdo ve dvě ráno s lahví vodky vytahovali trampolínu. Kostýmy vycházely z tradičních krojů, nebyly ovšem tak barevné. Měšťáci byli odděleni od čistých prosťáčků černými a jinak temnými kostýmy. Konec pochvaly.

     Skrze svatbu se nám tedy zjevně promítla nějaká polská revoluce. Do toho tuším nějaká báje, nebo varšavská povídačka, protože jinak si nedokážu vysvětlit slaměného panáka, který se tu a tam propotácel scénou a mlel tak divný věci, že jsem přemýšlela, zda se v té masce dal šňupat kokain. (Navíc vypadal jako kukluxklaňák, což teda jako seomlouvám mi přišlo mimo.) Sem tam zazněl popěvek,  různé tradice začepení nevěsty třeba, asi typické pro Polsko. Měšťané se snažili upozorňovat na něco, nikdo nechápal na co, já jsem si furt myslela, jakože uvidíme celé dějiny, a že teda jde holocaust, no nešel…teda asi, já nevím, jak by tvůrci pojali holocaust…

     To, že drama bylo zase totálně mimo potvrdilo i hlediště, které po druhé polovině zelo prázdnotou. Strašně jsem litovala, že je těsně před výplatou a tudíž nemám tak na dva tři panáky v baru. Věty typu, to máme za to, že Romeo a Julie byli dobří lítaly ze všech stran i během představení. Na konci kdosi z herců zašeptal, to je všechno! A spustil se potlesk, který snad nebyl ani vlažný, ten musel mrazivě bodnout každého z těch padesáti herců, nebo kolik jich bylo, přímo do teatrálního srdéčka.

     Jak to shrnout. Tohle je nesporně kvalitní hra po někoho, kdo dobře zná polské dějiny. Byla dobře zahraná, dobře oblečená a scénografové a choreografové se všeho zhostili se ctí. Bohužel se domnívám, že hra takovéhoto typu nepatří do stálého repertoáru žádného českého divadla, natož toho Národního, leč brněnského. Herců i celého divadla je mi líto, ale tohle měli pochopit už předtím, že tohle nikdo nepochopí. Jediné pozitivum dnešního večera je , že si přečtu něco z polské historie, abych zmenšila žal nad tímto kusem, který v Česku vyjde úplně nazmar. Veselka je hořkou zpovědí národa s minulostí, kterou nikdo neznáme. Jedna hodnotící hvězdička a to jenom za to, že se v divadle topilo a mají čisté toalety.